„Jsem klidnější, protože vím, že tam někdo přijde.“ Pan Petr pečuje o oba své rodiče

Péče o stárnoucí rodiče často přichází nenápadně. Nejdřív člověk pomůže s nákupem, později zařídí lékaře, zavolá častěji. A pak přijde chvíle, kdy si uvědomí, že na všechno sám nestačí. Ne proto, že by něco zanedbával, ale protože život má své limity.

Pan Petr má oba rodiče v péči už několik let. Přestože jsou stále ve svém domácím prostředí a řadu věcí zvládají sami, rozhodl se požádat o pomoc pečovatelskou službu. Ne kvůli hygieně nebo náročné osobní péči. Důvod byl mnohem prostší.

"Potřeboval jsem hlavně, aby se trochu socializovali. Když jsem u nich nebyl, seděli doma, ani si nenasadili zuby nebo naslouchátka a čekali na oběd. Po obědě si sedli k televizi a vlastně spolu ani moc nemluvili," vzpomíná.

Jeho rodiče, kterým je dnes přes devadesát let, byli celý život aktivní a samostatní. Maminka stále organizuje chod domácnosti, tatínek se snaží pomáhat s běžnými pracemi. Přibývající věk je ale znát.

"Potřeboval jsem někoho, kdo s nimi prohodí pár slov, přinese jiná témata než já. Když přijedu, řešíme hlavně nákupy nebo co je potřeba zařídit. Chtěl jsem, aby měli kontakt i s někým dalším."

Požádat o pomoc nebylo těžké

Mnoho rodin s oslovením pečovatelské služby dlouho váhá. Bojí se, že je to příliš brzy nebo že si musí poradit sami. Pan Petr to viděl jinak. "Bylo to pro mě přirozené. Věděl jsem, že tady nemůžu být každý den. Chtěl jsem, aby tam někdo docházel, zkontroloval je a hlavně si s nimi povídal. Aby ten mozek pořád fungoval a nekrněl."

Kontakt na naši službu získal přes zdravotníky, kteří dříve pomáhali jeho tatínkovi po úrazu. Postupně zjistil, že vedle zdravotní péče existují i služby, které mohou seniorům pomoci zvládat běžný život doma.

Zatímco pro něj bylo přijetí pomoci samozřejmé, maminka si na ni zvyká postupně. "Pořád se brání tomu, aby jí někdo pomáhal s dalšími věcmi. Když jí navrhnu, že by pečovatelky mohly pomoct třeba s prádlem, řekne: To my si uděláme sami. Ale chápu to. Jsou to drobné krůčky."

Klid i na dálku

Pan Petr nebydlí v Hustopečích, a proto nemůže být s rodiči každý den. Přesto s nimi zůstává v pravidelném kontaktu. "Volám jim každý den, někdy i dvakrát. Povídáme si o tom, co měli k obědu, co dělali. Ale jsem klidnější v tom, že vím, že tam někdo přijde."

Právě pocit jistoty je podle něj jedním z největších přínosů služby. "Vy chodíte dvakrát týdně, zdravotní sestry také dvakrát týdně. Vím, že nejsou sami. A za to jsem moc rád."

Jednoduchý vzkaz

Na závěr jsme se pana Petra zeptali, co by chtěl vzkázat našim pečovatelkám. Usmál se a odpověď byla stručná: "Že děkuji." A hned dodal ještě jednu pochvalu: "Sleduji i vaše příspěvky na sociálních sítích. Ty jsou úžasné."

Poznámka na závěr

Od vzniku tohoto rozhovoru do jeho zveřejnění došlo ke zhoršení zdravotního stavu paní maminky, a rodina proto potřebovala péči rozšířit. Díky podpoře našeho zřizovatele, města Hustopeče, jsme mohli i na tuto situaci ihned reagovat. Město nám umožnilo navýšit pracovní úvazky a zároveň pořídilo nový automobil pro terénní službu.

Díky tomu dnes může naše pečovatelská služba pomáhat ještě více lidem a aktuálně tvoří náš tým již 11 pečovatelek.