Pomoc není prohra. Je to úleva, říká paní Ivana

Když člověk pečuje o svého blízkého, často má pocit, že to musí zvládnout sám. Že je to jeho povinnost. Že požádat o pomoc znamená selhání. Paní Ivana to ale viděla jinak. O svou maminku pečuje už několik let. Když nastal čas, kdy bylo jasné, že sama všechno nezvládne, neváhala se obrátit na naši Pečovatelskou službu Hustopeče.

"To jsem věděla hned. Cítila jsem, že pomoc přivítám. Sama bych to nedala," vzpomíná. Ani její maminka proti pomoci nic nenamítala. "Mám důvěru v lidi. Věřila jsem, že to bude v pořádku."

Díky pravidelné pomoci našich pečovatelek se paní Ivana mohla vrátit do práce a zároveň věděla, že je o maminku dobře postaráno. "Byly to velké obavy. A potom velká pomoc od vás. Obrovská úleva."

Společná péče tak trvala několik let a postupně se navyšovala, jak bylo potřeba. Poslední týdny se však zdravotní stav její maminky zhoršil a do péče se postupně zapojují také zdravotnické služby. Naše pečovatelky ale zůstávají dál součástí jejího každodenního života a společně s dalšími odborníky pomáhají rodině zvládnout toto náročné období co nejlépe.

Když jsme se paní Ivany zeptali, co by vzkázala lidem, kteří se stále bojí říct si o pomoc, odpověděla bez váhání. "Nemají se bát. Ať si o tu pomoc požádají, když je dostupná." A dodává něco, na co pečující často zapomínají. "Člověk si musí udělat čas i sám pro sebe, aby mohl pomáhat druhým. Musí si trochu odlehčit."

Jsou to jednoduchá slova. Ale právě v nich je velká pravda. Abychom mohli být oporou svým nejbližším, potřebujeme někdy oporu i my sami.

Děkujeme paní Ivaně za důvěru, otevřenost i za to, že se rozhodla svůj příběh sdílet. Věříme, že může dodat odvahu dalším rodinám, které stojí před stejným rozhodnutím.